Můj deník 15.-21.2.2019

Bohužel teď mimo tohle týdenní shrnutí vůbec nemám na Steemit čas. Snad se to příští týden zlepší a něco napíšu.

15.2.2019

• Třetí únorový týden sem načal visením. Jedna z verzí kterou používám je, že si stanovím denní cíl (teď je to konkrétně 15 minut) a z něho pomalu skrz den ukrajuju. Minutka sem, minutka tam. Kdykoliv jdu okolo hrazdy, dveří, kruhů (zkrátka čehokoliv, za co viset lze), tak se zavěsím...druhá část tréninku byla "fontána". Žonglování. 4 míčky mi zatím moc nejdou, ale lepší se to. No a potom taky progresivní strečinkový cviky. No a nakonec nějaký spinální vlny, protože páteř se má co? Hýbat. :)

16.2.2019

• Stojky a stání, o kterým už jsem tu psal. Tentokrát jsem se postavil na jednu nohu, zavřel oči a zkoušel udržet balanc. Zvládnete to? Třeba minutku? Naboso? Jestli jo, tak si určitě po chvíli všimnete, kolik svalů okolo kotníku se bude muset zapojit do práce. Není to snadný, ale má to svoje benefity. Zvlášť jestli celý dny trávíte v botách, kde noha nemá moc prostoru a ani podnětů. V nohách máme mimochodem velkou spoustu nervových zakončení a tak není na škodu se občas projít v přírodě naboso. Třeba v létě. Po trávě, nebo na dovče u moře v písku.

17.2.2019

• Znovu vis. Tentokrát na jedný ruce. pokud totiž člověk zvládne komfortně nějakou minutu viset, může zkoušet další věci. Brachiace, aktivní vis a nebo třeba vis na 1 haksně. Získáte z toho takovou sílu úchopu, že až příště poletíte vrtulníkem a vypadnete, tak se zachytíte za madlo a vydržíte tak až do přistání. :D Jako ve filmu!

• No a fáze dvě byl běh.

18.2.2019

• Další den jsem si okořenil shybama a klikama. Už mě to bez kruhů moc nebaví, ale ještě nějakej pátek vydržim, než se udělá fakt teplo a pak místo toho přijdou muscle-upy, na který se letos těšim. Hodlám je řádně vypilovat. :)

• No a abych toho neměl málo, přidal jsem si výlet na nejvyšší bod v Pardubicích - Kunětickou horu. Auto jsem nechal pod kopcem, rozcvičil se a jal se vybíhat a s bíhat cca 600 metrů úsek. Takže 600 metrů nahoru a 600 metrů dolů. Poprvé, podruhý, potřetí, počtvrtý a popátý, abych to pěkně zaokrouhlil na nějakých 6 kilometrů!

19.2.2019

• V pondělí jsem to každopádně možná trochu přehnal, protože v úterý jsem chytil rýmičku. Nechtěl jsem to ignorovat, protože nechci tejden strávit v posteli, takže jsem se šetřil. Četl jsem bez brýlí, abych trochu potrénoval oči a nakonec ještě další verzi stání. Když si chce člověk trochu při stání potrénovat, není nic jednoduššího, než roztáhnout ruce od sebe, případně je dát před sebe dlaněma dolů a na hřbet ruky položit tyč. Držíte třeba tak dlouho, dokud vám tyč neupadne. Další verze, která existuje, se třeba používá v karate - horse stance. Dáte zkrátka nohy víc od sebe a sednete si do podřepu (do paralely). Úplně nahoru na stehna zase položíte tyč a držíte, jak zvládnete, dokud se nezhroutíte a nebo vám tyč nesjede. Schválně zkuste. Jednak je to test odolnosti a druhak když třeba dáte ruce před sebe, tak poměrně rychle zjistíte, jak ruce udržet nahoře delší dobu. Jaký svaly je vlastně výhodný udržovat v chodu a který ne. Když se skutečně nějakej čas budete překonávat, tělo se dostane do zvláštního stavu, kdy se tak bude soustředit na úkol, že vypne všechny "zbytečný" systémy (čím víc svalů je v chodu, tím víc energie úkol stojí) a začne maximálně efektivně využívat svaly (distribuovat kyslík a energie), který jsou skutečně třeba ke splnění. Člověk krásně zjistí, kolik zbytečný energie se vlastně vyhazuje oknem a jak neefektivní jeho pohyby jsou.

20.2.2019

• Stojky a badminton. Nic zvláštního. Mimochodem abych k tomu alespoň něco napsal, tak my vždycky alespoň jeden set badmintonu hrajeme slabší rukou. Zase je to poměrně zajímavá zkušenost, protože tam člověk pochopí, jak náročnej proces pro tělo je koordinovat pohyb na druhou stranu. I když drtivou většinu věcí dělám na levou i pravou stranu, tak badminton mi dělá seriózní problémy. Od tý doby jsem si začal vždycky ráno nebo večer čistit zuby levou rukou a o něco se to zlepšilo. :)

21.2.2019

• Konečná dalšího týdne a tradiční čtvrteční běh. Poprvé jsem neběžel v tréninku sám, ale měl jsem sparinga. Takže jsme si pokecali, uběhli přes třináct kilometrů, trochu rozpohybovali děcka a nakonec jsme se ještě byli podívat na kvalifikaci na MS v Basketbale, kde v pardubický aréně Češi hostili Bosnu.

• Poslední věc, kterou jsem večer udělal je něco, co bych asi úplně nezkoušel. Jednou jsem o tom slyšel mluvit Ida Portala a od tý doby to čas od času zkoušim. Vůbec si nemyslim, že je to něco zdravýho, ale jsem celkem zvědavej, jestli to něco přinese. Úkol zkrátka zní tak, že si třeba sednete, ani se nehnete a nesmíte ani mrknout. Což je nepříjemný. Moje maximum je zatím lehce přes dvacet minut...Jako školáci jsme to zkoušeli ve škole. Pamatuju si to. Ale fakt upozorňuju, že si nejsem ani trochu jistej nějakým zdravotním benefitem. Spíš naopak. Protože jsem někde četl, že pokud oko po dlouhej čas není dostatečně vlhčený, může se poškodit rohovka. Nevim. Nedokážu tohle riziko posoudit. Mně osobně se zatím nic nestalo, ale nijak to nedoporučuju.

Shrnutí

• Cílem pro měsíc bylo hlavně uběhnout 100 kilometrů, což by se mělo podařit, takže v tomhle směru spokojenost. Tenhle týden jsem každopádně dost kašlal na sílu nohou, takže to příští tejden bude chtít trochu napravit. A od března snad už taky nějakej ten sprint a intervalovej trénink. Jsou věci, který mi přes zimu chyběj, protože člověk toho času tréninkem venku zase tolik strávit nemůže (nebo nechce).

Tak zase ahoj za týden! :)