3,2,1 stát!
Já vlastně ani nevim jak začít. Tohle je tak jednoduchá, prostá věc, že tomu skoro nikdo nechce věnovat ani špetku svojí energie. Přitom je to tak mocná zbraň, že to považuju za jednu z těch nejvíc stěžejních věcí v rámci svý pohybový praxe. Proč? Protože to může dělat každej…
Schválně. Kdy jste naposledy stáli? Vědomě jste se postavili, dali ruce podél těla a stáli. Bez hnutí? Absolutní štronzo? Troufám si tvrdit, že většina by odpověděla, že možná nikdy. A přitom nějakou formu stání nebo postoje, používají bojový umění i jóga stovky let. Ne náhodou. Postoj je extrémně důležitej třeba v tai-chi. Nemáte postoj, nemáte “nic”. Chcete vzít činku a hodit si jí za hlavu? Tak to se k ní musíte dobře postavit. Čím těžší činka, tím lepší musí bejt startovací pozice. Začněte blbě a můžete si ošklivě ublížit.
Ale stání není jen o sportu. Není to jen o výkonu. Stát můžete jen tak. A taky to bude mít spoustu benefitů…
Schválně se zkuste někdy postavit, svěste ruce, stůjte vzpřímeně a jen se pozorujte. Nějak se nehýbejte. A za pár minut se začnou dít věci. Někde to začne bolet, tlačit, mravenčit. Možná vás zaleje horko. Může se vám udělat fyzicky špatně. To všechno ukazuje na nějaký blokády ve vašem těle. Někde zkrátka něco nefunguje úplně optimálně. Jak vás gravitace táhne dolů a vy vzdorujete, svaly a fascie začínají pomalu povolovat. To všechno napětí, který v sobě kumulujeme stresem se začne pomalu rozpouštět. A to často bolí. Jen je potřeba tomu dát čas. Ne 5 minut, ne 10 minut. Ale třeba čtvrt, půl hodiny. Často...Krev začne proudit do míst, kam se předtím moc nedostávala. To umožní lymfatickýmu systému začít pracovat podobně, jako při fyzický zátěži. Ne nadarmo číňani používají (nebo používali) nějakou formu stání k léčbě třeba rakoviny. Není to samozřejmě všechno, ale je to jedna z mnoha forem, jak nastartovat lymfatickej systém, aby začal čistit krev od škodlivin a zánětů.
Navíc to může fungovat jako bezva kompenzace toho našeho uspěchanýho životního stylu. Normálně jsme rozlítaný, roztěkaný a máme problém se zastavit. Stání tak může fungovat jako určitá forma meditace nebo relaxace, chcete-li.
Když tomu věnujete dost času, taky si všimnete, že máte možná tendenci se někam stáčet. Na nějakou stranu. Že víc stojíte na vnitřku/vnějšku jednoho chodidla. Že jedno rameno třeba víc zvedáte. A jak říkal Feldenkreis, tak povšimnutí si, je první krok k nápravě.
Zkrátka a dobře stání má celou řadu benefitů. Dá se dělat všude. Nic to nestojí a je to naprosto prostá a blbuvzdorná činnost. Za jeho objev vděčím Petrovi Růžičkovi.
Stojíte?
Inu, jsem zklamán. Podle nadpisu jsem očekával nějaký státotvorný článek hodný minimálně tatíčka Masaryka ;)
Slibuju, že tohle téma sem vyčerpal a jakmile se příští článek bude jmenovat "stát", bude to o státním zřízení :D
;-). Největší sranda na tom je, že tohle všechno už kdysi lidi znali a používali. Zapomnělo se na to ve všeobecném shonu a musíme se to znovu naučit. Jdu se na chvíli postavit k plotně :-D
Přesně to mě minulej tejden taky napadlo!
:-D
jen je důležité ještě dodat, že v kolenou by měl být člověk mírně pokrčený, jinak si přivodí nemilé komplikace
To záleží no.
Schopnost propnout koleno je samo o sobě důležitá věc. Mít jenom propnutý kolena je samozřejmě blbost. Yin a Yang...
Já sem ty techniky úmyslně nerozebíral, protože to bysme se museli prodrat přes jógu až k Zhan zhuang. Ale obecně se domnívám, že to přijde samo už jen tím, že to člověk bude dělat. Mít propnutý koleno je totiž pro tělo námaha (tenze/pnutí) navíc a ono po čase samo pochopí, že to k vzpřímenýmu postoji není úplně potřeba :)
Tak jsem si zkusil postát a jsem fakt překvapený :). Čekal jsem, že největší problém budou záda a nakonec se ukázaly jako problém boky kyčle a spodní půlka nohou :)
Ale je pravda, že člověk musí stát dýl, protože dlouho se nic nedělo a pak najednou to začalo :D.
Díky za dobrý tip, zkusím teď střídat meditace ve stoje a vsedě ;).
Super! Dej vědět, jak to jde :)