Nemáte ani šajna? Tak to stojí za zlámanou grešli...

Tak to na tom nejste dobře, protože šajn byl ve své době hodně malou hodnotou, která navíc pořád ztrácela. Ale popořadě.
M.Terezie jako první rakouský panovník začala používat drobné měděné mince (1760) a papírové bankocetle (Banko-Zettel), tedy bankocedule (1762). Ne, že by byla tak pokroková, ale právě probíhající Sedmiletá válka jí nedávala jinou možnost.
Grešlě byla ražena jen pro České země. Byly to 3/4 krejcaru. Razily se i 1/2krejcary a 1/4krejcary. Když se kupovalo něco opravdu malého, i měděná mince se běžně přesekla...
Lidé nepřijímali bezcennou měnu z moci úřední dvakrát ochotně. Byli zvyklí na zlato a stříbro, i když stále mizernější. Ale co měli dělat... Tak jenom předpovídali, že ta novota brzy zkrachuje.
A nemýlili se. V roce 1811 ohlásilo Rakousko státní bankrot. Stará měna byla devalvována na 20%. Lidé odevzdali své úspory v papíru a za to dostali Einlösungs – Scheine, tedy šajny. Jakýsi poukaz na skutečné peníze, které budou vytištěny později. Ale to se také úplně nestalo.- V roce 1816 byly šajny znovu devalvovány. Ale obíhaly společně s novou měnou až do roku 1858. Obíhaly i staré měděné mince z roku 1807. Ale Třicetikrejcar platil 12 krejcarů a Patnáctikrjcar platil 6 krejcarů... Zmatek nad zmatek.
V roce 1858 udělalo Rakousko pokrokový skutek. Přešlo na decimální soustavu a jednotky SI. Konec látrům, strychům, žejdlíkům, věrtelům, loktům a librám... Ať žijí metry, litry, kilogramy!
A tehdy platná měna také nebyla decimální. Konvenční tolar se skládal ze dvou zlatníků, zlatník s šedesáti krejcarů. Nejmenší mincí byl čtvrtkrejcar.
Tak se provedla měna. Nově platil zlatník (gulden, forint, floren...) 100 krejcarů. Nekmenší mincí byl půlkrejcar. Vlastně 5/10 krejcaru... Razily se i zlaté čtyř a osmizlatníky.
Což vydrželo do srpna 1892. Tehdy Rakousko opět provedlo změnu. Aplikovalo mezinárodní dohodu o zlatém standartu národních měn. Což umožnilo až do vypuknutí 1.sv.války udržování v podstatě stálých kursů mezi hlavními světovými měnami.
Nově byla zaveden koruna a haléře. Přičemž za 1 zlatník se vyměňovaly 2 koruny. Takže zlatá desetikoruna byla ekvivalentem dřívějších 5 zlatých se stejnou kupní silou.. A tak získala jméno Pětka.
S šestákem to bylo složitější. Do roku 1858 byl šesták 1/10 zlatníku. Pal se stal 1/10 zlatníku destník... Ale zůstalo mu lidové pojmenování šesták... A v roce 1892 se za deset krejcarů, za šesták, dávalo 20 haléřů (maďarsky fillérů). A jméno šesták jim také zůstalo.
Je to pochopitelné? Tak si dejte dvě, tři piva. Tolik se toho dalo v hospodě za šesták v roce 1892 pořídit...
A úplný dovětek. Českoslovenští republikáni chtěli samozřejmě v roce 1918 odstranit jeden z nejviditelnějších symbolů monarchie - korunu. Uvažovalo se československém franku, který by se dělil na 100 řep. (Švýcarský frank se dělí na 100 rappa.) Jiní chtěli sokola o 100 káňatech. A další... Zase něco jiného. Nemohli se definitivně dohodnout. Tak se alespoň dohodli, že provizorně, než se opravdu dohodnou, bude i nová měna nést dočasné jméno koruna... A jednotkou dočasnosti, jak známo, je 1 furt. Napřesrok to bude 100 let, co korunu s různými přívlastky nadále používáme...
A jen tak na závěr. Bůr... Nebo búr? Pětikoruna. Odkud se tohle slovo vzalo? Že to nevím já, to je pochopitelné. Ale nevědí to ani jazykovědci, ani numismatici.
Já píšu běžně o věcech, o kterých se něco ví. Ale mohl bych také psát o záhadách...
A kde se vzaly názvy mincí groše, dukáty, tolary... To je tak notoricky známé, že to každý ví a nemusím o to rozebírat. nebo mám?
Dobrou noc milí čtenáři! Good night @cleverbot!
...