Samet

Ahoj Steemiťáci

tenkrát, v osmdesátém devátém, mi bylo dvanáct, chodil jsem do 7.A a už se zajímal o holky. Co jsem přesně dělal v pátek 17. už si samozřejmě nepamatuji, ale nějaké zážitky z doby před a po mám. V Brně se demonstrovalo až od pondělí 20.11., také zde proběhla generální stávka a také zde vznikl živý řetěz za propuštění politického vězně a věčného kverulanta, Petra Cibulky.
Pozdější vydavatel novin Ty Rudá krávo, v níž otiskl seznamy příslušníků a spolupracovníků StB. Též se proslavil větou pronesenou k Havlovi v živém televizním přenosu: "Vašku, ty jsi prase, ty jsi hovado." Byl stíhán za hanobení hlavy státu, ale Havel stíhání zastavil.
Lidé k sobě byli vřelí a byly pronášeny optimistické vize (Rakušáky doženeme za 5 let, Němce za deset).
Má o dvanáct let starší sestra má vzpomínky zajímavější, chodila zrovna na lékařskou fakultu a byla ve stávkovém výboru. Lidé za nimi na školu chodili, nosili jim peníze, jídlo, dokonce i nedostatkové mandarinky a banány.

Zdroj Pixabay
Naše škola byla v Brně považována za prestižní, kvůli rozšířené výuce jazyků. Ta se týkala dvou tříd ze čtyř v ročníku a kromě velmi talentovaných dětí tam byly přijaty děti komunistů. Já nebyl ani jedno.
Ředitelka E. nastoupila na školu asi před rokem a po bývalém řediteli zasloužilém soudruhu T. , začala školu zvelebovat. Naši třídu učila ruštinu a dějepis a musím uznat, že učit uměla. V ruštině se snažila vštěpovat lásku k Sovětskému svazu, ale asi ne moc úspěšně. Ale naštěstí nás nenutila mít dopisovacího kamaráda, jak bylo zvykem jinde. Jednou pateticky vykládala o V.I. Leninovi: "Lenin byl velký člověk..." . A do dramatické pauzy spolužák Jirka pronesl: "Byl to basketbalista." Ředitelka mu sice vynadala, ale dál to neřešila. Po převratu byla sesazena, ale na škole zůstala učit. Mimochodem obě pololetí jsme neměli dějepis ani ruštinu klasifikované. Ředitelka měla dvě zástupkyně: nepříjemná P. učila občanku a hudebku a jejího oblíbeného Partizána (Skal a stepí divočinou...) jsme museli zpívat každou hodinu, a sympatickou a noblesní matikářku R. Ta odcházela z politických důvodů mezi prvními, při loučení došlo i na slzičky.
Jinak jsme ve škole politiku řešili výjimečně. Třeba když v češtině spolužačka Klára neměla připravený referát na téma: "Co bych udělala s vyhraným milionem" a před tabulí vařila z vody. Spolužák Petr I. se jí snažil poradit: "Tak něco daruj státu." Na to mu spolužák Petr II. odvětil: "Komunistům? Těm bych nedaroval ani halíř!" Učitelka Vlaďka zalapala po dechu a zmohla se jen na: "Teda, Petře.." I tenkrát se to obešlo bez následků.

Po převratu najednou hodně učitelů nevědělo, co má učit. V hodinách jsme najednou debatovali, někdy se vyučovací hodina zvrhla v anarchii, kdy jsme v zadní části třídy srazili lavice a hráli pingpong. Asi v únoru jsme dostali nového ředitele a asi po sté jsme na jeho představení v tělocvičně slyšeli, že naše svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého. Jeho zástupce H. byl jemný člověk, který od roku 1969 dělal v továrně a do školství se vrátil po dvaceti letech.

V osmé třídě se výuka začala vracet do normálu, jen místo ruštiny jsme se začali učit anglicky. Měli jsme štěstí, že škola měla dost učebnic a třídní byla angličtinářka. Jen jsme museli dohánět, co jsme za poslední půlrok zameškali, protože nás čekaly přijímačky na střední.

Hezký den!