Hlášení podzemního rozhlasu

Dneska v metru mi někdo z ampliónu sdělil, že je hrdý na to, že jsme v NATO a v západních strukturách obecně. Konkrétně v NATO už dvacet let, na den přesně. Pak to ještě přečetl s pečlivou, ale ne úplně dobrou výslovností anglicky a představil se jako zastupitel či reprezentant hlavního města. Primátora Zdeňka Hřiba ani další aktuální zastupitele po hlase nepoznám, kór při kvalitě reproduktorů v metru, ale hádám, že by to mohl namlouvat on.

Nic proti prozápadní orientaci, i to NATO se dá celkem v pohodě akceptovat, ale že bych nějakou podobnou agitku potřeboval poslouchat v metru, to mi nepřijde úplně normální. Naopak to zavání duchem doby před třemi dekádami, sic jsem ji na vlastní šupiny nezažil.

Jasně, dopravní podnik je akciovka, byť městská, a tak si může vysílat, co chce, pokud při tom vyřeší autorská práva a tantiémy, aby se mu OSA nevydala zabavovat vagony. Ale kdybych si vyrazil třeba do Budapešti a v tamním metru vyslechl podobné hlášení, bylo by mi k smíchu. Asi tak, jako některým cizincům, kteří na Muzeu při poslechu nevěřícně kroutili hlavami.

Cítí-li někdo potřebu oslavit vstup do libovolné mezinárodní organizace, může tak celkem elegantně učinit třeba manifestací či shromážděním. Třebas před generálním štábem na Vítězném náměstí. Výročí také určitě připomenou média. Ale v metru je to, podle mého, chyba. Pokud nejde o výročí metra, samozřejmě.