Psychologie fronty na topinky

Tak jsem včera prodával topinky s pestem... Já tam tedy už párkrát na chvili zaskočil. Ale tentokrát to bylo poprvé, kdy jsem odpracoval celou směnu. Tak zase zkušenost do sbírky.

Vlastně těch zkušeností moc nemám. Pomocný strojník na sile, učitel, bankovní úředník, skladník, pingl, investor, pisálek, Steemian... Když se srovnám třeba s Abrahamem Lincolnem, co ten měl zkušeností! Asi už prezidentem Spojených států nebudu...A České republiky... Kdo by o to stál?

Tož zpátky do fronty... Tak tedy máte plotnu a na té budoucí topinky. Jistě by to šlo i v nějakém moderní topinkovači, ale to by nevypadalo tak trhofarmářsky a vůbec... A potřebujete, aby zákazníci stáli ve frontě a vždycky, když se topinka dodělá, aby si ji někdo koupil. Tudíž potřebujete frontu. (Pomazání "jakopestem" jde celkem snadno.)

Ale co přiměje člověka stoupnout si do fronty a čekat? Pět, deset, i patnáct minut? Exklusivní výrobek... No, ruku na srdce. Není to chuťově vůbec špatné. Ale že by mě samotného bavilo na to čekat?

Tudíž je nutno frontu zabavit. Musí se něco dít. Takže konverzace, ze které má něco každý, nebo ji aspoň každý poslouchá. Byli jsme za prodávající dva učitelé + studentka. Učitel má nutně sklony k exhibicionismu a je ukecaný. Tak do toho.

Vydržíte aspoň trochu poutavě žvanit šest hodin? Já tedy ne. Proto jste tam tři. Abyste se střídali. Nemáme konverzaci nacvičenou, improvizujeme. Jde o to zatáhnout frontu do hovoru. Ideálně, když se zapojí více lidí, kteří se před tím neznali.

Vděčná nahrávka jsou cizinci. Kamarád se domluví kromě obligátní angličtiny a ruštiny také španělsky, francouzsky a německy. Ale jak se řekne třeba španělsky bršlice... To neví. Já taky ne. Takže:"Prosím, neznáte tady někdo španělský temrmín pro Bršlici kozí nohu, no takový ten plevel z čeledi miříkovitých..." A odkupa vy ste? Nejste krajan?

Chvilkami jeden z nás zmlkne. Pak se musí rozmuvit druhý. Nebo třetí. Někdy si fronta vystačí sama. Situace jsou předem netušené. Vrátíte cizákovi dvacku. Ne tu s Václavem, ale mileniální, s ozubeným kolem. Tak mu začnete vysvětlovat. Přidáte výklad o pamětních mincích... Někdo to začne překládat svému dítěti. Další má doplňující dotaz. Máte téma.

Alergici se ptají na složení... Někoho zajímá využití v kuchyni... (Prodali jsme také 135 sklenic po 200 ml.) Vy řeknete svůj recept. Někdo Vám prozradí jiný. Obecně se bavíte o výživě, zdravé výživě... Jste přece na farmářských trzích. O pěstování, chovu, zkušenostech, počasí... O dětech, o životě... Přijde známý, který tam přišel za Vámi cíleně. Nebo známý, který se diví, co to tam děláte...

Poprosíte někoho, jestli se ho nemůžete vyfotit na webovou stánku, že je Váš oblíbený zákazník... Někteří už návštěvu fronty na pesto berou jako součást sobotního rituálu. Tak si převyprávíme, co bylo za ten týden zajímavéh nového. Nebo co se stalo, že minule chyběli... Komunikujete s okolními stánky. Dáváte si ochutnat. Poskytujete slevu na úsměv, na vrácenou sklenici, za nejfotogeničtější požírání topinky...

A co Vy, požíváte v kuchyni pesto? Prozradíte svůj oblíbený recept? Chodíte na farmářské trhy? Proč tam chodíte? Proč tam nechodíte? Jak tedy vlastně trávíte sobotu? Snažíte se stravovat zdravě... (Rozumíte, co právě předvádím, ne?)

Tak mě napadá, jestli vlastně jsme prodavači pesta, nebo pouliční performeři (dřivě umělci)... To bychom ovšem museli mít asi jiné živnostenské oprávnění...

Mimochodem, kolik myslíte, že se tam ke mně hlásilo lidí ze Steemitu?