xavier

Když se vás někdo zeptá jakou superschopnost by jste chtěli mít tak většina lidí asi odpoví bez zaváhání a mají asi i své favority. Dneska jsem nad tím docela přemýšlela a nejvíc by mě bavilo umět rozpoznat charakter lidí. Ne, že bych jim chtěla vidět do hlavy a manipulovat myšlenkama jako profesor X. Jen poznat kvalitu. I když být Xavierem asi nemusí být vůbec špatné. Člověk když chce tak si to spustí a slyší. Asi by se dalo tímhle vyhnout mnohým malérům a problémům.
Když se vede rozhovor, vidíme všechno, neposloucháme jen slova, ale vnímáme i intonaci, dikci, mimiku obličeje, zorničky, držení těla a mnoho dalšího. Tenhle celý balíček nám do určité míry pomáhá chápat protistranu, což je hodně fajn a člověk snáze čte mezi řádky, tuší i to co dotyčný neřekne.
Jenže psaná forma komunikace je naprosto něco odlišného. Tam musí člověk důvěřovat a je snadné nalítnout. Krom jiného. Je snadné opít někoho rohlíkem. Nevidíte nic jen písmenka, nevidíte toho člověka za tím. Emotikony jsou sice fajn, ale jak víte proč je kdo používá? Nevíte nic, jen doufáte, že se nebavíte s mentální troskou, která si vás z nějakého důvodu dává k obědu, protože ji to baví.
Psaná forma komunikace, je jen pro otrlé a pro lidi s hroší kůží a pro lidi, kteří mají psychiku v pořádku.
Rozhodně se nehodí pro snílky a idealisty .
Snad jsou ti co se přiživují na ostatních šťastní. Přeju jim to.
Je to jako vidět michelinské jídlo, ale při prvním soustu zjistíte, že to je jen odporný hnůj.

Dneska jsem si zamotala celé klubko vlny, které můžu vyhodit, protože rozmotat už nešlo. Vysypala jsem kávu na zem a málem rozbila hrnek. Taky jsem se nesmála něčemu co mělo být směšné a opravila jsem si levé sluchátko, aby mi pořát nepřeskakovala hudba.
Ano a klasicky, jsem si nasypala sůl do kávy. Stává se to často, škoda jen, že se to musí dycky vylét.
Dále pak jsem si vytahala na zem všechny barvy a přemítala které bych tak asi použila na obraz, který nemaluju, ale v hlavě jsem si ho namalovala a byl fakt bezvadnej. Pak jsem ty barvy schovala a přerovnala je.
Podtrženo sečteno běžný depka den, přičemž zjiťuji, že lidi jsou pro mě stále větší záhada a přitom by to mělo být naopak.

Btw. mám dycky blbej pocit, že po dočtení proběhne mexická vlna zklamání, ale dá se s tím žít.