A zase DW...

Tak mě vyrubali armádu... Jsem úplně v háji, mám toho nechat? A proč? Teď to teprve začíná být o něčem! Kdybych začal hrát DW právě teď, byl bych na tom daleko hůř. Ale "poučení z krizovéo vývoje" je zajímavé.

Dělali jsme "joby", někdo farmil ovce. Díky našim velkým armádám... A za získané prostředky jsem kupovali ještě větší armády, abychom mohli ještě častěji dělat "joby" a snad i víc stříhat ovce. Jenže...

Tahle strategie je dobrá, pokud jste úplně vrcholový predátor. Když jste úplně nejsilnější... Ale když se proti Vám spojí několik dalších... Co mi to připomíná jako historikovi?

V roce 1941 mělo Japonsko paritu v ozbrojených silách se Spojenými státy. V loďstvu byl poměr 7:10. Ale USA měly svoje loďstvo na více oceánech a mořích... Jak se to mohlo stát, že USA a desetinové Japonsko měly stejný poměr zbraní?

Rozpočet USA vydával na ozbrojené síly ještě v roce 1938 výrazně méně prostředů než na vyplácení podpor v nězaměstnanosti. A obojí bylo v jednotkách procent. Zatímco Japonci vydávali na zbrojení neuvěřitelných 90% svého státního rozpočtu. A navíc japonská centrální banka kouzlila s inflací a devalvacemi měny...

Japonské výdaje z pohledu HDP byly ještě vyšší. Daně v USA nebyly nijak vysoké, zetímco v Japonsku drtivé. Podobně by dopadlo i srovnání národního bohatství. USA byly bohatým státem bohatých lidí (Jasně, že tam exostovali a existují i velmi, velmi chudí.). Japonsko státem chudých lidí, který dával vše na zbrojení.

Sečteno a podtrženo. Japonci rozvíjeli zbrojní sektor na úkor zbytku hospodářství. Američané zbrojní sektor téměř nerozvíjeli... Ale až se do něj napřeli, tak v roce 1944 vyrobili za každý měsíc více letadlových lodí než Japonci za celou válku. (Nebudu porovnát typy a tonáže, to bych psal jen o tom. Jen ilustrativní příklad.) A přitom lze říci, že zbrojení běželo celou válku vedle ostatní výroby, nikoliv na její úkor.

A to je přesný obraz toho, co se stalo mně v DW. Měl jsem armádu, nemám ji. A nemám zdroje, rozvinuté výrobny drog, zbraní a lkoholu, abych si okamžitě vyrobil jinou. Protože jsem svoji armádu rozvíjel na úkor výroben...

Když jsem u toho Japonska... Japonci měli na počátku 40.let jednoznačně nejlepší bojové piloty. V jiných armádách měli piloti nalétány cvičné hodiny... A Japonci měli osm let bojových zkušeností z Číny. Ale neměli výcvikové základny. Piloti se učili přímo u jednotek. Až postupně padla stará garda, piloti prostě došli.

Ale ono to v DW nebude tak horké. Předem říkám, že nepotřebuju surovinovou pomoc. Dokonce ani kdyby na mě denně někdo s absolutní převahou útočil. Tak bych se snažil nějak přežít a rozvíjet se. Jenom na to budu muset jít jinak.

Prostě musím stavět výrobny. Armádu mi můžou zničit. Výrobny ne. A kdyby byl někdo příliš otravný... Řešení jsou bezdomovci. Kamikadze... Jako u Japonců. Ve velmi krátké době by si ten někdo spočítal, že už se mu nevyplatí marnit se mnou čas.

Budu mít miniarmádičky na každé základně. Čistě proti špionům. Na hlavní základně bude stát armáda výstražných bezdomovců + pár protišpionských jednotek. Postavím každý den právě stovku Bouncers, abych mohl transportovat suroviny. A každý den postavím nějakou produkční budovu/sklad. Ve skladech nebudu mít víc, než kolik bude krytých.

Budu se rozvíjet nesmírně pomalu. Na "joby" mohu zapomenout. Ale právě tohle bude trvale udržitelný rozvoj. Kdybych zkrátka jen obnovil armádu, situace by se za nějakou dobu opakovala. Asi jako kdybych zasázel smrky do holiny po kůrovcové kalamitě...

Až postavím dost budov, začnu trénovat armádu. Až pak začnu armmádu zase zvětšovat. A letos to nejspíš nebude...

V čem je to úžasné? Končí duchamorné odťukávání. Musím začít přemýšlet. Je to výzva... A samozřejmě, nic osobního. Tohle je hra. Ne byznys, ne život. Necítím žádné negativní emoce k těm, co mě rubou. Zkrátka to takhle hrají.