Proč některá zvířata milujeme ale jiná jíme?

Na frekventované tramvajové zastávce u brněnského hlavního nádraží můžete spatřit tento sugestivně laděný plakát:

Odpovídám, protože to tak bylo odedávna. Člověk je všežravec, díky konzumaci masa a látkám v něm obsaženým se člověk vyvinul do dnešní podoby. Po miliony let si maso opatřoval lovem, po tisíce let zvířata domestikuje. K různým druhům si vytvořil různý vztah. Však i v mezilidských vztazích to funguje podobně, s rozdílem, že ve většině kultur už se navzájem nepojídáme.

Prarodiče měli u domu hospodářství - dvorek a zahradu, k tomu chovali prase, husy, slepice a králíky. Kočka a pes samozřejmě nechyběli, ale nebyli to domácí mazlíčci, měli v domě svou funkci. Prarodiče se chovali ekologicky, nepotřebovali popelnici a v mnoha ohledech byli soběstační. Pamatuji si je, když už byli v důchodu, jak celý den trávili staráním se o zvířata a prací na zahradě. Tak jak byli zvyklí od mládí, a jak to dělali i jejich rodiče.
Jedna jejich dcera se provdala o pár vesnic dál, s manželem též měli hospodářství. Strýc se dokonce chovem prasat, živil a své živnosti se věnoval každý den od rána do večera. Teta výborně vaří, návštěvy u ní, to byly vždy velké hostiny s pečeným masem, klobásami a jitrnicemi. Trochu paradoxně mají z dcery veganku.

Pokud někdo z přesvědčení odmítá jíst maso, je to jeho osobní rozhodnutí, a plně to respektuji. Vadí mi ale, pokud svůj názor aktivisticky vnucuje ostatním a snaží se u nich vzbudit pocit viny. Je fakt, že velkochovy neposkytují zvířatům velký komfort, drůbež je v klecích stísněná, krávy nespásají louky, cesta na jatka je stresující. Hledí se na ekonomické ukazatele a výrobky z masa jsou díky tomu dostupné širokým vrstvám.

Zvířata jsou kolem nás odjakživa. Některých se bojíme, spoustu druhů likvidujeme a ohrožujeme svou existencí, činností a rozpínavostí. Pak se snažíme zbývající jedince zachránit pro budoucí pokolení, mnohdy neúspěšně. Pro jiná zvířata našel člověk hospodářské využití, případně mohou být zdrojem jeho obživy. A pak jsou tu domácí mazlíčci, se kterými sdílí obydlí a mnohdy i lože.