Vlakem nebo busem

Ahoj Steemiťáci

čas od času se rozhodnu navštívit matičku Prahu a pokud nemusím jet autem, nastává dilema, jaký dopravní prostředek použiji. Dříve jsem využíval autobus od Student Agency. Trasu Brno-Praha a zpět jsem jezdíval pravidelně každý měsíc. Nafasoval sluchátka, dostal pití a pustil film. Ten většinou skončil kousek před Prahou. Jestli vedle někdo sedí nebo ne, jsem ani neregistroval. I druhá osoba byla zabraná do svého programu. Dvakrát jsem se ale vracel domů vlakem, tehdy ještě měly na trati monopol České dráhy, a na obě cesty rád vzpomínám. Jednou si do kupé přisedl cestovatel ve středním věku. Během cesty jsem se od něj dozvěděl, že je z kolumbijského města Cartagena, pracuje jako ekonom v nemocnici a každý rok vyráží na třítýdenní dovolenou po světě. Evropu už navštívil několikrát, byl též v Austrálii, či Jižní Africe. Tentokrát putoval po ose Berlín-Praha-Vídeň-Budapešť.
Druhá cesta vlakem byla ještě zajímavější. V open-space vagónu si proti mě přisedl sympatický Portorikánec Manuel, který zakotvil v Praze a do Brna jezdil za přítelkyní. Ten den slavil narozeniny. Kdykoli kolem nás projížděla obsluha s vozíkem, objednával oběma piva a tak cesta vesele a rychle uběhla.
Naposled jsem jel do Prahy koncem října na oslavy vzniku republiky. Volba padla na vlak. Tam jsem jel za neuvěřitelných 95 korun včetně místenky s Regio Jetem. Čekal jsem kdo mi bude dělat společnost tentokrát, ale ouha. Seděl jsem sám. Po chvíli se připotáceli z vagónu s dražším jízdným dva neudržovaní mladí muži a sedli si naproti. Chvíli se hlasitě bavili mezi sebou, chvíli jeden hlasitě někomu telefonoval a nakonec oba hlasitě usnuli. Z předchozího hovoru jsem vyrozuměl, že vystupují v Pardubicích,kde jsem je vzbudil. Jednomu jsem zachránil spadený telefon a druhému spadenou čepici. Zpáteční cesta byla s Českými dráhami za dvojnásobek a na stojáka u záchodků. A opět to bylo veselé. Ve skupince byla mladá maminka vracející se k rodině do Brna, mladý Íránec Mohammed studující ve Vídni a dvě Turkyně. I tentokrát se trochu popíjelo. Mohammed měl výborné belgické pivo Duvel, já placatku slivovice a plechovku Starobrna, děvčata dodala čokoládu a burské oříšky. Mladá paní se ze začátku trochu žinýrovala,že se k dětem nemůže vrátit opilá, ale pak se i ona zapojila do koštování a v Brně jí hezky zářila očička. Shodli jsme se, že je nám mnohem líp ve stojící společnosti (Turkyně teda seděly na schodech) než na sedadle v kupé, kde bychom nejspíš koukali do telefonů.
Až příště pojedu do Prahy, bude to zase vlakem.