Dvoutaktní abstinence

Každý, kdo mě již nějakou dobu zná. Ví, že jízdě na jednostopých strojích dávám přednost a neberu si servítky ani z rozmarů počasí. Oficiálně zimní sezóna pro mne začíná, když silničáři nasypou sůl na povrch silnic. A tak díky letošním rozmarům počasí se sůl na silnici objevila začátkem měsíce. Dlouhé a drahé to období je pro mne, když musím zejména dojíždění do práce řešit osobním autem.

Na druhou stranu rozmary počasí jsou někdy i k mému osobnímu prospěchu. Sice krátký, za to vydatný déšť, který byl na Štědrý den, krásně omyl silnice. Teploty lehce nad nulou přímo lákaly zasednou za řídítka. Pro toto je přímo stvořená Babetta. Je lehká, bez baterie. Nevyžaduje žádnou zvláštní přípravu. Stačí jen zkontrolovat tlak v pneumatikách, osvětlení a brzdy. Ani žádné zvláštní výbavy není potřeba. Stačí jen růžová kartička a zelená karta dokladující sjednání povinného ručení. Samozřejmě přilbu na hlavu.

Ne ne, opravdu jsem se nezbláznil, ani se nesnažím uhnat si nějaké nachlazení. Velice s oblibou říkám: „Není špatné počasí, je jen špatně oblečený člověk.“

Bylo by blbé jezdit jen tak. V rychlosti obvolávám své dva známé. Jednomu vezu vejce, druhý potřebuje mé znalosti v oblasti IT. Oznamuji svou na rychlo plánovanou cestu do města i drahé polovičce, jež mne za nedlouho vybavuje lístkem s nákupním seznamem.

Rychle se soukám do svého žluté kombinézy, díky které jsem si v práci vysloužil přezdívku Alza. Motor naskakuje na první šlápnutí. Tak se mi to líbí, tak to má být. Čekám ještě necelou minutku a poslouchám motor. Po delší odstávce je směs vždycky bohatší na obsah oleje. Z výfuku se valí šedý dým. Pobízím motor k výkonu pootočením plynové rukojeti. Ochotně zvyšuje své otáčky na odstředivou spojku a já i 45 kilo zelené ocelové hmoty vyjíždíme s plným batohem vajíček. Otáčím rukojetí plynu na plno, aby se odjistila uzávěrka vzduchu, která má pro motor připravit bohatší směs při studeném chodu.

Záměrně volím silnici třetí třídy, abych se vyhnul zvýšenému provozu. Mýlil jsem se, několik desítek řidičů mělo stejný nápad jet po stejné cestě. Jestli tato byla jejich jediná volba nebo jedna z alternativ, nevím. Rozhodně u některých, podle jejich výrazů, jsem četl v jejich tvářích údiv a překvapení.

Zastavil jsem i na jednom vyvýšeném místě pro pár snímků Tábora. Věž táborského kostela v tomto případě vidět není. Je schovaná za žlutým rodinným domkem. Za nedlouho jsem už projížděl ulicemi města. U některých procházejících jsem budil podezření divného zjevení. Možná i z důvodu, že Babetta je osazena italským karburátorem, který má otevřené sání. Zatímco původní od firmy Jikov má vedené sání vedené do rámu. Což má za následek trochu hlubší zvukový projev motoru doprovázený větším výkonem.

Domu jsem se vrátil již za tmy a krátce za mnou dorazila menší sněhová přeháňka. Vyšlo mi to krásně.