Day 22 (10th July 2018) - close to death and the last day with Tommy I couldn’t ...
... speak about this experience a long time, but we almost die and we’ve been scared Thomas mother will kill us if she will know it 🙄 ... We’ve been on road in Bulgaria... adventure almost at the end... and what I see? fire, explosion ... !!!!the engine is positioned between the driver legs and Thomas is like a sausage on bonfire. Quickly leap out, seconds seem like minutes and you have to make quick decisions. Everything happened in a turn uphill... cars passing fast and I hold tuktuk while Thomas tries to extinguish the engine. Flames are almost extinguished, but the battery made a sparkle and fire is back! Thomas burned his hands, and I was thinking if I am able to hold tuktuk anymore... It has no hand brake. Meanwhile, I give canisters with water to him and throw large Turkish flag as a signal of danger. It is red, only symbols are yellow... Thank god that Peter gave us canisters with water into tuktuk. Normally we used to have one liter of water 🙁 "What now?" I think, ... I know that if I leave the machine, it will be end ... for Thomas this machine means everything and he would be able to fight with fire alone ... it would be not just end of the journey itself... It would be a tremendous disappointment. Almost a year trying get tuktuk to hometown, to show it to people, halfway around the world, and he will lose it in the European Union? "It's not acceptable!" I clench my teeth, I do not even think about it if the fire reached a fuel tank, which is close to my foot ... This event is the culmination of our cooperation, first time we act as one body, as one man. Furiously we fighting with the fire, and finally everything is extinguished.
We sit on verge road, unpack pack of cigarettes, disbelief we look into space and from the phone plays Buty "We'll find a place where to smoke, where the hot sun to drink does not sting, which can withstand wind lumps of bird poo around us and says ..." ... later we found help from local car mechanics ...
In the evening we made last online stream together. We slept in the apartment and our good-bye was breathtaking. "See you soon mate" 🖤
- den (10. července 2018)- blízko smrti a poslední den s Tomíkem
Já o tom měl vlastně hodně dlouho zakázané mluvit, Tomíkova máma by nás jinak zabila 🙄... To si tak jedeš po čtyřproudovce v Bulharsku, víš že se pro Tebe konec dobrodružství blíží, probíráš fotky, píšeš si s holkama... periferně vidíš plameny, explozi... Motor řidiče je umístěný mezi nohama a Tomáš na tom všem sedí jak špekáček. Rychle vyskakujeme ven, vteřiny zdají se jako minuty a musíš činit rychlá rozhodnutí. Vše se odehrává v zatáčce do kopce, kolem se řítí rychlostí auta a já držím tuktuk, zatímco se Tomáš snaží uhasit motor. Plameny se daří utišit, avšak autobaterie hodí jiskru a opětovně je místo pro řidiče pod útokem tohoto živlu. Tomáš má ruce spálené jak škvarek a já si říkám, jestli tuktuk pustit a nebo co s ním? On totiž nemá ruční brzdu. Mezitím pohotově podávám kanistry s vodou, hážu do cesty velkou Tureckou vlajku jako signál nebezpečí. Je až na symbol celá červená. Ještě že nám Petr dal do tuktuku kanistry s vodou. Normálně jsme vozili tak litr vody 🙁 “Co teď ?” Pomyslím si... Vím že pokud stroj pustím, bude to konec... Tomáš je navíc už ve stavu, kdy si s tím strojem povídá a byl by schopný s tím bojovat sám... Nebyl by to jen konec cesty jako takové. Bylo by to nesmírné zklamání. Skoro rok se s ním plahočí přes půlku světa aby ho lidem dovezl ukázat a nenávratně o něj přijde v Evropské unii? “Tak to teda ne!” Zatnu zuby, nechci ani pomyslet nad tím pokud by oheň dorazil k palivové nádrži,kterou mám u nohy... Tahle událost je vyvrcholením naší kooperace, našeho parťáctví, poprvé fungujeme jako jedno tělo, jako jeden muž. Zběsile bojujeme s požárem a nakonec je vše uhašeno.
Sedíme u krajnice, rozbalíme krabičku cigaret, nevěřícně hledíme do blba a z telefonu hraje Buty “Najdem si místo, kde se dobře kouří, kde horké slunce do nápojů nepíchá, kde vítr snáší žmolky ptačích hovínek okolo nás a říká...” ... za chvíli na to nacházíme pomoc odmístních automechaniků...
Večer nás čeká poslední společný online stream, spaní v apartmánu a dechberoucí loučení. “Tak teda čus kámo” 🖤
No teda. Tak tohle bylo vážně o fous... Snad Tomíkova máma nechodí na Steemit :D
No a nebo na Appics 😂😂😂
Ještě, že jste přežili ;)
To nebylo hezké.
No to by bylo blbý no 😂
..it’s so old school... and still working..enjoy..
Yeah it is older than me ;)
I see Myanmar, India and Thailand flags in the vehicle