Day 15 (3rd July 2018)- bye bye Istanbul! Some people honk to us with joy and some ...

... of them are pissed off. We drive more than 100 km distance and we are still in the city. It is endless. Go over one hill and open up the vast plain of the built-up area of houses. We are good! We were able to get out of Istanbul. That will confirm everybody this is one of the worst cities for driving! I don’t know what we would did, if the tuk-tuk stopped working on four-way road full of fast-moving cars. There are a few minor repairs on the way and we're going like bullets!
In the evening we finish day with a feast - a sausage on fire and olives, sleeping nicely in the tent. Tomorrow Bulgaria! Today we rode 224 km and we are camping near city Kirklareli. It is 30 kilometres far away from state borders. Tommy asks me if there will be girls. I answered him only your father and brother will wait for you in Burgas. Yeah, and tonight there was a bugaboo at our tent. Tommy said it was a hedgehog ... Who knows... 😏

1. den (3. července 2018)- nashledanou Istanbule!

Lidi na nás troubí s radostí i naštváním. Jedeme už 100 km stále městem. Je to nekončící. Přejedeš jeden kopec a opět se otevře rozsáhlá planina zastavěné plochy s domy. Jsme dobří! Dokázali jsme vyjet z Istanbulu. To Vám potvrdí každý, že to je jedno z nejhoršich měst na řízení! Nevím co bysme dělali, když by tuktuk přestal jet na čtyřproudové silnici plné rychlejedoucích aut. Po cestě nás čeká pár menších oprav a jedeme jak střely!
Večer zakončíme hostinou- klobása na ohni a olivy, spaní pěkně ve stanu. Zítra Bulharsko! Najeli jsme totiž 224 km a kempujeme poblíž města Kirklareli. Nachází se 30 kilometrů od státních hranic. Tomík se mě ptá, zda tam budou holky. Odpovídám, že nás v Burgasu tak leda potká jeho táta a brácha. Jo a večer jsme měli u stanu bubáka. Tomík říkal, že to byl ježek... No nevím... 😏