Pátek lepší neděle

Je to možná divné, ale pátek mám tak nějak raději než neděli, svým způsobem. Samozřejmě, sobota a neděle jsou dny volna, ale v neděli už tak nějak vzadu v hlavě hlodá červíček s názvem „pracovní týden“ a hlodá a hlodá a já na něj nesmím přestat myslet. Samozřejmě že ne vždy, někdy jsem tak unášen víkendovými událostmi, že si na pracovní týden vzpomenu až v pondělí ráno s budíkem.

Výhoda víkendu je jasná, je volno a tak si třeba i na snídani mohu dát víc času, než v průběhu týdne. I tu ranní kávu si vychutnám, protože čas plyne tak nějak pomaleji. K snídani si dovolím připravit omeletu nebo wafle, na to bych v pondělí nebo v úterý čas určitě neměl, nebo jej spíš nechtěl ztrácet.

Zdroj: Pixabay – CC0 licence

V pátek jsem pln optimizmu, že pracovní týden končí. Po pátečním obědě se euforie zvyšuje a po skončení práce mám před sebou hromadu volného času – páteční večer a pak ještě dva další dny, no není to super? Ale pořád je to pracovní den.

Takže vlastně nejraději mám sobotu.

To mi připomnělo jednu židovskou anekdotu, rozhovor Kohna s Roubíčkem nad kávou:

Kohn: Roubíček, kolik chtějí kostek cukru do kávy?
Roubíček: Tři kostky prosím.
Kohn: Tři?
Roubíček: Ano, tři. Když jsem na návštěvě, dávám si tři. Doma si dávám jednu. Ale vůbec nejraději mám dvě kostky.