Omyl

Tak jsem se dívala a tři dny jsem nic nenapsala. Ono to asi víceméně nevadí, ale už jsem si říkala, že vlčím a že to bych nerada a pak tady byly nějaké technické problémy, ale naštěstí už je všechno v pořádku.)
Včera jsem byla u mojí psycholožky a světe div se, já tam dorazila a bez úhony. Možná právě protože jsem se přemohla tak tohle sezení bylo naprosto boží a bomba a mělo výsledek, nějaký větší než obvykle. Přišly jsme spolu na pár věcí a jelikož jsou soukromé nebudu se tady o nich moc rozepisovat. Jen bych ráda popsala mechanismus, který mě fakticky fascinoval. Né že by člověk neměl načteno, né že by se nezajímal, anebo si nerozšiřoval obzory. Jenže člověk míní…mno asi tak nějak bych začala.
Jde o to, že máte nějaký problém, který vám z vesela komplikuje život. Vy si lámete hlavu, zkoušíte kde co, přemýšlíte o tom, hledáte, říkáte si ano to bude ono. Má to i správné emoce, jo, zvládla jsem to. Jenže. Ony ty emoce můžou být docela matoucí a ta nit, která vás zavede k nějakému řešení může být naprosto mylná. Člověk pak žije v bludu, ale takovém, že je mu pak až špatně. Někdy se díváte na problém a říkáte si, jo vidím ho, jenže on vám klepe z vesela na záda a vy si ho nevšímáte. Vůbec by vás ani v nejdivočejším snu nenapadlo, že tohle je to řešení a že to co jste do teď považovali za pravdu byla obrovská lež, která se kryla za dobrý pocit. Taky měl člověk ze sebe samosebou lepší pocit, protože prostě měl ty hodnoty krásně seřazené a byl prostě dobrej. No jenže ony ty hodnoty vyšly s bludu a tím pádem i veškeré moje snažení a reakce a názory vycházely s totálního bludu. No nebudu to protahovat, věc se povedla a já musela přehodnotit hodně věcí. Jakože fakt radikálně. A opět spadnul jeden obří balvan někam do pryč a já se zase cítím o něco lépe. Vím že se hodně věcí spraví. Trvalo to dlouho, ale říkám si, někomu se to třeba nepodaří za celý život. Není hotovo, ale část je rozhodně pořešená a já jsem fakt šťastná:)