Ano, tušíte správně (doufám). Titulek je tak trochu podbízivý, a ne tak úplně pravdivý. Andreje Babiše opravdu obdivuju, když se oprostím od všech emocí. Protože to prostě dělá dobře. Myslím tím PR a marketing.

Emoce

Dovolil jsem si použít podnadpis. Emoce jsou to, co při sportovním utkání působí na fanoušky týmu A tak silně, že událost z patnácté minuty vidí jasný faul, na základě kterého mělo dojít k vyloučení hráče soupeřova týmu do konce utkání, a nešťastné střetnutí z dvaadvacáté minuty jako tvrdý, ale férový zákrok, zatímco skalní příznivci celku B mají názor přesně opačný. Nezaujatý fanoušek daného sportu ocení góly a pasáže, ve kterých se sportovci dopustili nadprůměrně líbivých kombinací nebo individuálních výkonů.

Každý člověk má emoce a neexistuje situace, kdy jednáme nebo uvažujeme bez nich. To bychom museli být stroje. I v mém článku hrají mé emoce roli, byť se je snažím eliminovat a být objektivní. Ale přiznávám to.

Demonstrace

V posledních týdnech se v Praze pravidelně demonstruje proti současnému předsedovi vlády, a částečně také proti dalším osobám. Chápu je a názorově jsem s demonstrujícími. Dokonce jsem se na některé demonstrace připletl, třeba právě dnes, kdy jsem centrem Prahy prováděl zahraniční přátele. Myslím si, že demonstrace je institut, který do demokratické společnosti patří, a který by měl být aktivně využíván. Obávám se však, že v tomto konkrétním případě je jeho užití (podle mých emocí bych rád doplnil slovo „bohužel“) nevhodné. Vzhledem k okolnostem.

Demonstrace je vyjádření názoru určité skupiny populace. Demonstrativní vyjádření názoru. Shodný kořen slov není náhodou. Je vhodné demonstrovat proti aktům, které nemohu přímo ovlivnit jiným způsobem. Tady jsem opět subjektivní a vy se mnou nemusíte souhlasit. Čeština nenabízí lepší vyjádření, jiné jazyky třeba ano. Právě sedím u piva a nakládaného hermelínu s Indem, který tvrdí, že v Indii je 26 oficiálně uznávaných a oficiálních jazyků, a v každém z nich má slovo „demostreace“ (pokud existuje) jiný význam. A propos, pivo mi nosí dva lidé. Číšník si váží mé češtiny, protože si myslí, že jsem cizinec (kromě A. je se mnou i T.). Servírka ví, že jsem Čech, a mě baví tenhle status quo udržovat.

V každém případě si podle mého subjektivního názoru vede pan Babiš skvěle, až obdivuhodně. Podařilo se mu získat dominantní podíl v celé řadě médií, čímž připomíná Silvia Berlusconiho z Itálie, který je svým mediálním impériem (nechvalně) proslulý napříč Evropou. Ale i kdyby neměl k dispozici média, vedl by si skvěle. Působí důvěryhodně. Přestože patří mezi nejbohatší Čechy, umí přesvědčit „obyčejného“ člověka, že pečuje více o jeho blaho než o své vlastní.

Nikdo nehraje na noty, které pan Babiš s oblibou využívá, tak dobře, jako on. Ostatně, málo kdo umí využívat zdrojů (tedy evropských dotací) tak jako on. A tuhle rovinu nezbývá než respektovat. Stejně jako skutečnost, že panu Babišovi vyjádřila v posledních volbách důvěru přímo (volbou jeho hnutí) nebo nepřímo (volbou názorově blízkých stran a hnutí) velká část populace. I když se mně osobně tohle bytostně nezamlouvá.