Noviny bez mytologie

Venku už není tak hezky jako poslední dva dny a tak se pro změnu věnuju činnostem duševním, což zjevně zahrnuje také chvilku pro Steemit. Nevím, kdo z vás se někdy potkal s myšlenkami Rolanda Barthese, je sice dost známý, ale není ho úplně snadné číst. A navíc je, podobně jako velká část francouzských sociálních vědců, výrazně ovlivněn Marxem, takže občas, alespoň podle mého, trochu přestřelí. Ale teď nechci diskutovat o jeho mytologii a interpretaci symbolů, to by bylo u nedělní snídaně zbytečně akademické.

Možná je to jen důsledkem toho, že Barthes si z francouzského tisku od padesátých let až do své smrti uměl vybrat. Ale spíš je prostě až (víceméně) do dnes někde trochu jinde než naše žurnalistika. I historicky, taková Dreyfusova aféra rezonovala tiskem i literaturou ještě víc než naše spory o Rukopisy když se do nich zapojil tatíček (tehdy ovšem spíše nepřítel národa) Masaryk. Tedy zhruba ve stejném období.

Ještě za první republiky asi československé noviny a časopisy, tehdy často přímo stranické, nebo alespoň na jednotlivé strany úzce navázané, snesly francouzskou konkurenci. Na Francii se ostatně Československo dost vázalo a byla nám partnerem a částečně vzorem. O to víc pak samozřejmě bolel Mnichov. Každopádně prvorepubliková žurnalistika, jejíž prapor zdvihali hlavně autoři kolem Lidových novin a Přítomnosti (Čapek, Peroutka, Poláček, Jesenská, Bass a další), ale třeba i Rudého Práva, s poúnorovým nesrovnatelného, byla na velmi vysoké úrovni. Taky se objevil bulvár, abych jen neopěvoval, ne nepodobný dnešnímu.

Ale druhou republikou a protektorátem počínaje přichází úpadek, z něhož, obávám se, se média stále ještě neoklepala. Čest výjimkám, které se tu a tam objevují, nově třeba Deník N, z déle působících třeba konzervativní Respekt nebo levicově liberální A2. U nich totiž většinou lze text rozebírat a analyzovat tak, jak by postupoval třeba Barthes. Má jasný obsah, myšlenku, názor i širší kontext. Ne každý článek samozřejmě, ale ty podstatnější ano. A také jsou jejich redaktoři, alespoň podle mého zběžného pozorování, názorově konzistentní.