Nothing to read / Nic ke čtení
EN
The fancy thing about dating a foreigner is that you simply got to get deep into a culture that didn’t know much about. Even if it was the most mainstream American culture. Anyways, books are great for that purpose. Hence T. got a list of books and authors to read starting with Meyrink’s Golem (well, he’s not a Czech author but the book’s great, takes place in Prague and is commonly available in Spanish) and Topol’s Gargling with tar. My list starts with Nothing, Nada by Carmen Laforet. A book that’s definitely worth reading even though the Spanish usually say “Después de Nada, nada” – After Nada, nothing, referring that after her successful and appreciated first novel Laforet never wrote anything really good. By the way, she was 23 when she published Nada.
CZ
Skvělá věc na chození s cizincem je, že se nemůžete vyhnout podrobnému poznávání kultury, kterou jinak moc neznáte. I kdyby šlo o tu dnes nejmainstreamovější americkou. Každopádně knihy jsou k tomuhle účelu skvělé. A tak má T. seznam knih a autorů k přečtení. Začíná Meyrinkovým Golemem (ano, není to sice český spisovatel, ale kniha je to skvělá, odehrává se v Praze a je běžně dostupná také ve španělštině) a Topolův Kloktat dehet. Můj seznam začíná s Nic, Nada od Carmen Leforet. Kniha, která za přečtení rozhodně stojí, i když Španělé často říkají „Después de Nada, nada“ – Po Nada nic, protože po své úspěšné a oceňované prvotině Lafore nikdy nenapsala nic opravdu dobrého. Mimochodem v době vydání Nada jí bylo 23 let.
In a nutshell, the book tells a story about orphaned girl Andrea who comes to Barcelona when the Spanish civil war ends. She’s supposed to live with her grandmother, uncles and aunt and study at the university. The family lives in an enormous flat that actually consists of several floors of whole apartment house even though nobody of them with an exception of Andrea's aunt actually earns money on a regular basis. Though Andrea gets some money of the social security monthly and lives in the flat for free, it’s not enough for food for her. Or maybe she could if of the welfare if she doesn’t spend most of it for flowers that she gives to her friend or her (the friend’s) family. As a result, there’s a persistent motif of hunger through the story.
I am not about to reveal and evaluate the story-plot. Most of the outside events create just a background for whatever happens inside the dreadful flat house. Imagine it as a Kafka-like place in the way twenty years old girl can see it. Every single character consists of his or her own set of neurosis and lunacy that drives the character through the story. I suppose that each of them stands for different kind of Spanish post-civil war social groups, but I don’t have enough information for being sure. To not to forget, the house in Aribau street itself is falling apart and crammed with furniture old clothes and broken old junk. Thanks to Andrea’s late-night arrival we enter the flat at the dark lightened up by few streetlights, so the impression is even empowered by shadow plays.
The grandmother seems to me to represent the vast majority of Franko-siding Spanish folks, especially in the country side. Truly religious and unselfish lady is the most positive in-house character for sure. Even though, she’s blindfolded in many ways, simply ignoring issues that doesn’t fit her vision of the world. At the end, she wanders in the house behaving like if she was living in a common faithful and prospering family even though she shares her portions of food with Andrea and her son’s baby and she’s apparently starving just like the others.
Aunt Angustias ostensibly shares the religious attitude. However, she uses the faith as a way to bully and judge the others while not showing any Cristian virtues. The old maid aunt later escapes to enter a convent since her whole-life involvements with her boss, sort of an establishment office rat, gets of her control. A married guy of course. I am sure that this sort of pretended and hypocritical faith was common among many mid-aged Spanish people that time.
Uncles Román and Juan are both abusive and aggressive, lazy, hot-tempered machos. While Román is gifted in painting and music, Juan is a wannabee, never successful loser. Though, it’s Juan who’s married and who has a baby. And he beats both the little boy and his wife, Gloria, suspecting her of having affairs. He actually might be right in that; the only thing Andrea discovers is that Gloria sneaks out whenever possible and swindles at her sister’s gambling tavern. At the and of the book, Gloria’s swindled money are the only income of all the tenants except of Andrea’s welfare which she spends herself.
Román could make his living as an artist but his laziness and lack of any ethics led him to smuggling which grants easy money and opportunities to behave the way Román likes. In addition, he sometimes got premium smuggled stuff. As a result of his affair with Gloria that took place before she married Juan and Román’s will to revive the relationship, Gloria reports Román to the Francoist police and he commits suicide in his room.
All the above-mentioned characters share the place in very special way, they are not living together, they just appear to be accidentally in the same flat or even room. If they speak to the others, the conversation never makes sense to all the involved persons. This disintegration of relationship impressed the pundits and granted Laforet prestigious Nadal Award and great entrée to the Spanish literature.
In addition, the book become a bestseller since the story is good and well-written. It ends with a happy end and the last part escalates brilliantly. Even if you won’t try to find hidden meanings and think about the background, you can enjoy it. I skipped most of the plot on purpose to not to spoil it to you.
Jen ve zkratce: Kniha vypráví o osiřelé Andree, která na konci španělské občanské války přichází do Barcelony. Má tu bydlet se svou babičkou, strýci a tetou a studovat na vysoké škole. Rodina žije v obrovském bytě, který ve skutečnosti zabírá několik poschodí celého činžovního domu, přestože nikdo z rodiny s výjimkou Andreiny tety ve skutečnosti nemá pravidelný stálý příjem. I když Andrea dostává každý měsíc veřejnou podporu a v bytě žije bezplatně, peníze jí nestačí na jídlo. I když by možná mohly, kdyby každý měsíc neutratila velkou část peněz za květiny pro svojí kamarádku a její rodinu. Ve výsledku je v celém románu trvale přítomný motiv hladu.
Nechci odhalit a ohodnotit dějovou linku. Většina událostí, které se odehrávají venku, tvoří jen podklad k tomu, co se děje uvnitř děsivého bytu. Představte si ho jako Kafkovskou scénu viděnou očima dvacetileté dívky. Každá z postav se skládá ze sady vlastních neuróz a šílenství, které danou postavu provází dějem knihy. Předpokládám, že každá postava je zpodobněním některé ze společenských skupin, které se ve španělské společnosti po občanské válce objevovaly, ale nemám dost znalostí na to, abych si mohl být úplně jistý. Ale abych nezapomněl, dům v ulici Aribau se rozpadá a je přeplněn nábytkem, starým oblečením a rozbitými krámy všeho druhu. Díky Andrein pozdně nočnímu příjezdu do domu čtenář vstupuje za tmy prosvícené jen pouličními lampami, takže prvotní dojmy jsou ještě umocněné hrou světel a stínů.
Babička je podle mého názoru zpodobněním velké většiny Frankovi stranících Španělů, zejména těch z venkova a menších měst. Starosvětsky věřící nesobecká stará dáma je jednoznačně nejkladnější postavou uvnitř domu. Navzdory tomu má klapky na očích a nevidí, co vidět nechce. Je zaslepená ke všemu, co nepasuje do její vize světa. Na konci knihy se prochází bytem a chová se, jako kdyby žila v běžné zbožné a prosperující rodině, přestože se o svůj skromný příděl jídla dělí s Andreou i nemluvnětem svého syna. Sama při tom samozřejmě hladoví, stejně jako ostatní.
Teta Angustias zdánlivě s matkou náboženský zápal sdílí. Ale ve skutečnosti používá víru jako nástroj k šikanovaní a odsuzování ostatních, přičemž postrádá všechny křesťanské ctnosti. Staropanenská teta později utíká do kláštera, protože se její celoživotní pletky s jejím nadřízeným, jakousi vládní kancelářskou krysou, vymknou z kontroly. Nadřízený je samozřejmě ženatý. Jsem si jistý, že podobný předstíraný až pokrytecký náboženský zápal byl tehdy mezi Španěly ve středním věku poměrně běžný.
Strýcové Román a Juan jsou oba agresivní násilníci, líní a výbušní machové. Zatímco Román je nadaný malíř a hudebník, Juan si o sobě myslí, že talent má, ale nikdy nebyl v ničem úspěšný. Nicméně je to Juan, kdo má ženu a dítě. A oba dva bije, malého synka i Glorii, kterou podezřívá z nevěry. Podezření ostatně může být pravdivé, i když jediné, co Andrea objeví, je, že Gloria se kdykoli je to možné plíží z bytu a podvádí v kartách v karbanické krčmě své sestry. Na konci knihy jsou tak Glorií vydělané peníze jediným příjmem všech obyvatel domu s výjimkou Andreiny podpory. Ta ji však utrácí sama.
Román si na živobytí mohl vydělávat jako umělec, ale jeho lenost a absence morálních hodnot ho přivedly k pašeráctví, které mu umožňuje snadno přijít k penězům, a ještě se chovat způsobem, který mu nejvíce vyhovuje. Navíc se občas sám dostal ke kvalitnímu paši. Román měl pletky s Glorií ještě předním, než si vzala Juana, a protože se snaží jejich vztah obnovit, Gloria ho nahlásí frankistické policii. Román proto raději ve svém pokoji spáchá sebevraždu.
Všechny výše uvedené postavy sdílí společný prostor specifickým způsobem. Nežijí pohromadě, jen se náhodou vyskytují ve stejném bytě či dokonce pokoji. Mluví-li spolu, rozhovor nikdy nepochopí všichni jeho účastníci. Právě tenhle rozpad vztahů ocenili kritici udělením prestižní literární ceny Nadal a Laforet se dočkala skvělého uvedení do španělské literatury.
Z knihy se navíc stal bestseller, protože příběh je dobrý a skvěle napsaný. Končí happy endem a poslední pasáž výborně eskaluje. I když nebudete hledat skryté významy a přemýšlet o kontextu a konotacích, užijete si ji. I proto jsem vynechal většinu obsahu – abych vám ji nezkazil.