Prominte, ja jsem se jeste nepredstavil

Me jmeno je Martin Hyska. Narodil jsem se 31.10. 1977 v 6:40 pred rozbreskem slunce v Moravske Trebove. Kratce pote se nasi rodice prestehovali do Ceske Trebove, kde otec ziskal lepsi praci u zeleznice. V mladi jsem rad tvoril. Vystrihoval si z abicka formule a lunochody a pekne si je z papiru herkulesem vylepoval. Kdyz abicko nebylo, kreslil jsem si vlastni predlohy a ty si potom sam vymalovaval a skladal. Vsechno, co se mi libilo, jsem si postavil doma z papiru. Bylo to krasne tvorive obdobi. Jak sel cas, zaliby vystridala skola. Po uspesnem slozeni maturity roku 1996 na Gymnaziu v Ceske Trebove se tamni kolektiv rozutekl do velkych mest. Netusil jsem, co dal a tak nasledoval ostatni. Odesel jsem z malomesta do Prahy za lepsim zivotem a zapocal studium informatiky na CVUT. Casem jsem zjistil, ze nektere predmety proste nedavam a nechapal jsem, k cemu mi v zivote budou. Cim vice takovych predmetu pribyvalo, tim vice me naplnoval pocit, ze kdyz studium nedokoncim, nic se nestane. A taky se nestalo. Po 4 letech jsem studium opustil, ale porad slychaval vetu : "Co budes delat, kdyz nemas vysokou skolu?". Tak jsem se na natlak okoli rozhodl, ze zkusim nejakou "lehci vejsku". Prihlasil jsem se na FTVS obor telovychova a hned se tam dostal. Studium nebylo tak narocne jako na CVUT, ale obory, ktere mi nic nerikaly, take pribyvaly. Mel jsem problem s autoritami a nektere veci jsem do palice proste nedostal. Obe studia ve mne kumulovala tisnivy pocit, ktery kontrastoval s vnitrnim presvedcenim. Ostatni rikali: "Musis to dostudovat, co budes jinak v zivote delat?". Tak jsem pokracoval, ale dostaval se stale hloubeji do rozporu sam se sebou. Vyvrcholilo to roku 2001. Mentalni zkrat a prevoz do blazince. 11. zari 2001 jsem sedel na zidli v male mistnosti blazince v Zamberku a pozoroval s kamaradem televizi, v niz se ritily k zemi dva velke mrakodrapy. Stejne sem se ritil i ja. Uvolnilo se ve mne cosi, co mi pripomenulo davnou touhu kreslit. Hlavou mi sly hrozne myslenky. Demoni, nocni mury, naseptavaci, ale nic z toho na mne nebylo znat, tak aby to okoli rozpoznalo. Musel jsem kreslit. Ne proto, ze bych chtel. Musel jsem se zbavit toho, co mi bezelo hlavou. Byl to jediny lek. Bral jsem antidepresiva, ale ta vubec nefungovala. Kdyz me po nejake dobe pustili z blazince, zkousel jsem pokracovat na FTVS, ale hlavou mi bezely zcela jine myslenky. Nemohl jsem se sousterit, musel jsem kreslit. Nebyla to vasen, byla to posedlost a zaroven jediny lek, ktery fungoval na mou depresivni mysl. Vse slo stranou: osobni zivot, pratele, prace, rodina. I kdyz to na mne nebylo znat, citil jsem se velice osamoceny a jedine, co mi davalo smysl bylo kreslit a malovat. Vnitrni zivot se presunul do jinych dimenzi. Poslouchal jsem hlasy a vize, co mi bezely hlavou, analyzoval je, kreslil je. Osobni zivot zkomiral. Nasel jsem utociste na zpustlem atletickem stadionu AC Sparta. Atletiku jsem miloval uz od detskych let a ted mi pomohla, dat telo znovu do kondice. Byly to podminky ryze spartanske. Mala mistnost, jedna postel, jeden stul a jedno kreslo. Studena sprcha bez teple vody a zachod, ktery nesplachoval. O to vsechno jsem se delil jeste s jednim pritelem. Vyslo na me misto na zemi, kde jsem spaval po nekolik let. Kdyz kamarad z Prahy odesel, ja povysil na postel. Nebylo to zas tak spatne obdobi. Kdyz jsem otevrel hlavni dvere, mel jsem cely atleticky stadion jako na dlani, vpravo byla stara posilovna a dvere vlevo vedly do kancelare, ktere vevodil sam tehdejsi cesky rekordman ve vrhu kouli Remigius Machura. Muj fyzicky i psychicky stav se zlepsoval, ale do spolecnosti jsem se zapojit nedokazal. Chodil jsem na prilezitosne brigady ale me finance byly stale bidne. Nedokazal jsem se zapojit do pracovniho procesu, hlasy v hlave silne rusily mou soustredivost. Jedine u ceho jsem vydrzel dlouho bylo malovani. Roku 2013 jsem se poprve dozvedel o bitcoinu. Byla to opravdova prilezitost, jak zmenit svuj financni stav. Vyklidil jsem houbou pokrytou naradovnu a z plesnive postele zacal vyrabet svuj prvni GPU miner. Byl jsem bitcoinem uplne posedly. Postel se plnila grafikama a mistnost pripominala spis kotelnu, nez naradovnu. Atleti se tam chodili divat a rikavali, ze pracuju pro NASA. Bitcoin v te dobe nikdo neznal. Jak se mnozily grafiky, stoupal i odber na ucet AC Sparta. Nechavalo me to klidnym, kdyz jsem videl v posilovne na plno jedouci tri 2kW primotopy a z kotle hlavniho fotbaloveho stadionu se na me smalo hejno zaricich halogenek. Muj usmej byl take zarici. Bohuzel jen do te doby, nez jsem sel onehda na obchuzku sve stanice. Postel byla prazdna. Grafiky zmizely. Chvili jsem to resil s vedenim AC Sparta, ale kam to vsechno zmizelo, to se mi vypatrat nepodarilo. Vedeni fotbalu bylo na atletiku cim dal vic nasranejsi. K tomu prispel i fakt, ze na jejich mechove nacancanem trenikovem travnicku zacali vyrustat kraterove diry od disku a ostepu. Uz tenkrat fotbal atletice naznacil, aby odesla co nejdal a co nejrychleji. S tim i muj pobyt na letne skoncil. Jeste jsem se pokusil na kanalem vonicim parkovisti vedle stojicich lamborgini dat metrak na bench, ale marne. Atletika odmasirovala na Podviny mlyn a ja odmasiroval do Chyne. Tam jsem jeste nejakou dobu prezival, nez jsem se vratil zpet do Ceske Trebove. Tim se jeden kruh zivota uzavira a je cas vstoupit do kruhu dalsiho.