Magor

„Piš, rychle piš!“, zaduněl mu hlavou čísi příkaz. Zrovna uvažoval nad ulehnutím pod peřinu. Nečekaně na něj vybafla lehce zvýšená teplota (36,7°C), která ho vždy dokonale složí. Kdyby si mohl vybrat, bral by radši 39 nebo 40. To se cítil mnohem lépe.
Jeho styl DATEL měl co dělat, aby i v normálním stavu zaznamenal pomalu plynoucí slova a líně se vlekoucí myšlenky. Rychle a na povel ještě nedatlil.
„Co chceš?,“ obrátil pozornost k hlasu, který v jeho hlavě nedal pokoj.
„Tobě nevadí má zvýšená teplota?“
„Tu právě vítám. Konečně něco, co tě přinutilo na chvíli vypnout autocenzuru. Tvé prsty neschopné rychlého psaní nějak zvládnu. A propo, na chvíli tě vypnu. Tvé zásahy do mého textu si nemůžu dovolit a už na něj někdo čeká.“

Myšlenka toho magora, co se mu usadil v hlavě, ještě ani nedozněla a jeho mimo tělní vědomí zorganizovalo důkladnou obranu. Nejdéle mu trvalo přesvědčit mozek aby spolupracoval. Všichni jsou na své myšlenky hrdí a odvolávají se na zdravý rozum a přitom mozek se svým rozumem je ta nejzastaralejší a velmi pomalá součást vesmírného vědomí. I když na druhou stranu, je to vlastně pojistka, že ne všichni zmagoří, jako ten hlas, co má v hlavě. Mozek a rozum mají dar zapomnění. Je to v pořádku, protože jinak by lidská rasa za pár stovek let vyhynula na předávkování daty.

Nechtělo se mu dělat něčí loutku. Byl však oslaben a toho ten dareba využil. Nějak si nedovedl představit, že bude vypnut. Co to jako mělo znamenat? Jejich domácí ochrana selhala. Bude ji muset obnovit. Jak je jinak možné, že se dostal až k němu do hlavy? Vždyť veškeré nezvané energetické návštěvy nedošly ani k oknům. Někdy se stalo, že pár vyšších entit z těch nízkých se dostalo do domu, ale okamžitě je vyštěkali psi, takže věděl, že má očistit prostor. Dnes jej však nic nevarovalo.
Čekal, co se bude dít. Jak vlastně to vypnutí pozná? Tma, nebo mžitky před očima, či jiné podobné stavy? Nic takového se nekonalo. Dokonce sem tam prohodil pár slov s manželkou, která za jeho zády něco šila na stroji. Právě jej požádala o pomoc při výměně šicí patky za jinou. Vrávoravě se zvedl, přesunul se k šicímu stroji, nainstaloval požadovanou patku a vrátil se zpět před NTB.
Na obrazovce NTB byl otevřený textový editor. Kdy ho otevíral? Vždyť všechny programy vypnul, protože chtěl jít vyležet tu teplotku, co jiní nezaregistrují, ale on je z ní totálně vyřízený. V editoru bylo něco napsáno. Začal pomalu číst od začátku.
„PIŠ, RYCHLE PIŠ“.
Kdy tohle vlastně napsal? A proč? V hlavě se rojily otázky jedna za druhou. Tak nakonec přece jen byl vypnut. Nebo ne? Všiml si některých detailů, které u nikoho zatím neviděl a věděl, že je používá jen on. Dokonce to mělo skoro hlavu i patu. Ten MAGOR v hlavě musel být on sám.